Fethiye je jedno z těch míst, kam jsem utíkala na západ ze Side a kde jsem okamžitě věděla, že se tam vrátím. Patří do regionu Lýkie a je to jedno z nejoblíbenějším letovisek s nej plážemi, i když tady už narozdíl od Antálye sice oblázkovými, ale pro větší procento soli čistšími, což vzhledem k čistému moři, byť písečnému v Antályi, snad už ani nebylo možné.
Fethiye osídlení má příjemné rozložení v údolí i na úbočích hor. Hotely, žádné mega komplexy jak v Antályi ( Belek, Lara ), či v Side nebo Alányi, za levnější cenu, na molech k nalezení spousta lodních výletů. Minibusem – dolmuší, které křižují městem v krátkých časových frekvencích – se dá dostat do různých částí nebo okolí Fethiye ( Hisaronu, Oludeniz, Kimre, Kebak, Alimca ), ze kterých se dostanete zase pomoci jiného dopravního prostředku – menšími loděmi, čluny, gulety jenž třeba z centra nemohou pro bezpečnost vyjíždět tam, kam se chcete podívat, jako já například do Butterfly valley ( Údolí motýlů ).
Fethiye má moc fajn obchůdky s pečivem, fashion oblečením či ručně vyrobenými košíky a dalšími doplňky z proutí, bambusu, rákosí, dřeva, kovu. Vedle mnou zanechaných očí ve výloze o nádherných lustrech a lampičkách, luxusních koupelnách, o kterých jsem snila při zařizování svého bytu, jsem okamžitě v hlavě převexlovala na interiérního architekta, když jsem pak dále procházela těmi doplňky ruční výroby. Pro Turky to není fakt problém. Celou jízdu autem z Antálye lemovaly skály, kameny, lomy, místy jsem i sama mohla vidět mramor.
Na konci v centru vedle bus stanoviště či malého přístavu mají hned hrad, já ale chtěla lodí na Butterfly valley, jelikož jsem slyšela, že je to něco úžasného. Úžasná scenérie. Vodopády s nevídaným množstvím padající vody, skály, soutěsky, flóra i fauna. No, tak pláž, ze které jsme vyráželi a cesta k ní jedna báseň. Cesta na Butterfly Valley, i když už v zamračení, ale při sledování “moře” padáků nad hlavou, kroužící kolem vrcholků hor jak ptáci, taky super. To je tam k vidění konstantně. Ale co se týče těch vodopádů a motýlů, tak to bylo celkem zklamání. Jediný větší motýl byl ten namalovaný na skále a ještě nějací dva mrňousové, kteří kolem mě proletěli při výšlapu k vodopádu. Na pláži v údolí mi starší manželský australský pár také sděloval své lehké zklamání, že tam jezdí každým rokem pod stan a že je to rok od roku pustší a více “neuklizené”. t.z. k vidění místo motýlů jen spousta odpadků.
Butterfly valley se nachází na slavné turecké 500 km dlouhé Lýkijské stezce, která se začíná právě zde ve Fethiye, a je tedy přístupné jak po souši, tak po vodě. Je domovem zhruba pro 1000 druhů motýlů, včetně endemického oranžového, černého a bílého tygra Jersey. Vodopád, ke kterému si můžete udělat výlet raději k večeru nebo brzy ráno pro vysoké teploty, stéká z 350 m vysoké zadní stěny kaňonu, a nakonec se stane mírnou řekou, která zalévá původní stromy a levandule. Turecká vláda jmenovala údolí v roce 1987 chráněnou oblastí na ochranu motýlů a místní flóry – toto vyznamenání chránilo údolí před osudem jeho známějšího souseda Oludeniz, plážového letoviska 5 km severně, kde jsou hordy turistů mnohem převládající než hejna vlajících tvorů.
cesta k hradu
Oludeniz pláž
motýlek na skále u pláže v Údolí motýlů
vodopád v Údolí motýlů
soutěska k vodopádu
paraglyding z hory Babadag
pláž Údolí motýlů
část Lýkijské stezky nad Údolím motýlů
I přesto přivítání od místních obsluhujících v bufetech či kempu bylo jakoby Robinson vítal dlouho hledaný zbytek posádky:) Celé to hodně nakonec opravdu připomínalo takovou best-seller scenérii, a když jsem zapomněla na své očekávání, že se mi hlava bude topit v motýlích křídlech, tak to bylo moc fajn místo, navíc okořeněné na závěr se vynořivšími anglickými potápěči s jejich příslovečným humorem, který mě bavil na plavení se zpátky a já láteřila jako správný námořník, že zase musím do Side ( pracovní základna ), neb mé útěky mohly být tak na 24 hodin jen as a free day…
Tipy a rady
Pokud nechcete platit za hotel, nebo Vám vadí ruch turistického města, Motýlí údolí (Butterfly valley) je ideální volbou pro jedno i vícedenní přespání pod širákem či ve stanu. Co je mi známo, tak se za to neplatí. Panuje tam atmosféra komunity jak hippies, prostě volnost, rovnost, bratrství. To schválně přeháním, ale chci tím vyjádřit, že lidi si tam pomáhají.
Je možno i trochu komfortnější ubytování, ale to buď musíte vylézt nahoru, když přijedete lodí, nebo jít rovnou Lýkijskou stezku, což ale není na 1 hoďku výlet. Je to hodně do kopce, kde cestou není žádný zdroj vody. Nahoře jsou místními domorodci zřízené někdy až luxusní chaty, k těm tedy se dá dojet autem ( kontakt na vyžádání mailem ), anebo prostě jen najdete ubytování a jídlo ve vísce v blízkosti.