Lýkijská stezka je první dálková trasa na území Turecka a zároveň jedna z nejkrásnějších pobřežních cest na světě. Projít trasu v celé délce 520 km zabere zhruba měsíc pochodu. Vede územím starověké Lýkie po římských silnicích, starých obchodních stezkách a chodnících pro muly. Některé úseky jsou divočejší než jiné, ale v každém případě je to zážitek a jedna z mála schůdných tras četnými tureckými pohořími.
Trasy se mohou začít ve Fethiye nebo blíže k letišti Antálye v pobřežním městečku Kaş, odkud se jde pak směrem na východ až do Antálye nádhernou středomořskou krajinou přes olivové háje, vápencové kopce, typickou flóru tohoto pásma, kde je třeba se na cestu vybavit zhusta zásobami vody, protože terén se vine pod žhnoucím sluncem, stínu moc nenajdete a hlavně zde není žádná infrastruktura hospůdek, ni studánek, jak je zvykem v Čechách.
Trasu lemují mnohdy taky „nature“ opuštěné malé pláže, k některým se dostat ale znamená, zase ten strmý kopec slézt až dolů. Ale dají se najít místa, která přímo navazují po stezce a vybízejí ke snadně dostupnému soukromému koupání, nejpříjemnější a nejrozsáhlejší jsou Olympos a Çıralı pláže, které na sebe navazují. Zátoku obklopuje pohoří Taurus, zde s nejvyšší horou Olympos dávných maloasijských Řeků. Na vrchol jezdí za tučnější peníz lanovka, kousek autem po cestě z Çıralı do Antálye. U pláže jako bonus je možno navštívit za poplatek ruiny antického římského města Olympos, které místu dodává atmosféru vedle hlavně v jarních měsících tekoucí říčky. V této době se dá říčka, která ústí přímo do moře, sjíždět na kajaku. Zvykem opakovaně se vracejících se turistů či domorodců je právě u tohoto ústí skákat do moře ze skály.
Obě pláže se nacházejí v zátoce, díky čemuž je zde moře v pozdním podzimu stále velmi teplé. Je také domovem určitého druhu organického planktonu, který v noci září a vytváří obraz hvězdné oblohy na moři. Tato zátoka je obklopena hornatým masivem, ze kterého již od pravěku tryská metan. Hluboko pod zemí se táhne tektonická linie, srážka euroasijské desky s africkou. Tření desek vytvořilo trhliny, ze kterých vystupují plyny. V noci se tedy ocitnete v kouzelné scenérii, kdy na jedné straně září moře a na druhé straně z hor blikají světla z metanových ohňů. Zdejší mytologie tomu říká Chimaera.
Město Olympos
Po 16 let trvajících vykopávkách v Olymposu ( oblast Kumluca Antálya ) bylo dosaženo zjištění, že ruiny by se mohly definovat jako městská struktura, která obsahuje trosky helénského, římského a byzantského období. Ve městě, které je dnes pokryto hustou lesní vegetací, dodnes stojí vstupní komplex, episkopální palác, most, hrob Lykiarkes Marcus Aurelius, Arkhepolis, mozaiková struktura a přístavní monumentální hroby.
Olymp byl velmi velké město. Archeologické studie jsou prováděny dlouhodobě, ale odhalili zatím jen 5 procent. Možná nejsou vykopávky všude kolem hotové, ale již se může říci, že to bylo město z doby římské ( později byzantské ), s pravoúhlými hlavními ulicemi. Diecéze města je ve struktuře, která nemá obdoby s architektonickou fikcí, palác se od ostatních liší z hlediska prvků, jako jsou umístění, funkce a využití jako celek. Město je po století nějak opuštěné, ukazují to dosavadní studie. Víme, že se zde lidé neusídlili zejména poté, co poloostrov Teke obsadili Seljukové. Ve městě proto není nalezen architektonický důraz z turecké éry, ale z jorucké kultury. Seljukové, stejně jako v Alányi, toto přístavní město patrně používali jako zimní sídlo. Kromě toho, že je to starobylé město, je to turistické místo s pláží. Proto je trochu jiné než návštěva ostatní starověkých měst po celém Turecku.
Vůbec podél Lýkijské stezky narazíte na historické odkazy na období bývalé řecké, římské a perské nadvlády, ukryté kláštery nebo rovnou celé zatopené římské město, jako je to u ostrova Kekova, kde z moře vyčnívají i proslavené lýkijské sarkofágy.
https://drive.google.com/file/d/1YoSBUR6h5pHZsZBvDEBBtydmf_9vmvku/view?usp=drive_link