Významné milníky v historii Turecka

7.-6. tis.př.n.l. Území dnešního Turecka je osídleno kmeny vytvářející mi samostatné státní útvary

2. tis.př.n.l. Ze severu vnikají do dnešního Turecka indoevropské kmeny Chetitů, které zde zakládají stát s hlavním městem Chattušaš. Podmaňují si původní obyvatele.

1600 př.n.l. Materiální rozkvět hlavních středisek Turecka.

1400 př.n.l. Chetité rozšiřují své panství až na území současné Sýrie.

Urartové v dnešním východním Turecku (východní Anatolie) zakládají říši

s hlavním městem Tuspa (dnešní Van).

Na pobřeží Egejského moře proniká kultura z krétské a mykénské oblasti

přinášená Řeky. Vznikají nová sídliště, největšími jsou města Milétos (Řekové)

a Trója (osídlení obyvatel nejasného původu)

12. st. př. n.l. Trojská válka (Trója x Mykény), zaniká Chetitská říše na východě

7. st. př.n.l. V západní části Malé Asie vzniká říše Lýdů s hlavním městem Sardy, provádí

expanzi vůči řeckým městům. Rozpínají se z východu i Peršané a bojují s Lýdy. Sardy jsou zničeny.

6. st. př.n.l. Sardy jsou Peršany posléze zase obnoveny, život je pod perskou nadvládou, dochází k četným výbojům na pobřeží, kde byla řecká města už cca od 1.tis.př.n.l.

Povinnost platit daně Peršanům, propukají vzpoury.

5. st.pře.n.l. Území se dostává opět pod nadvládu Peršanů. Řekové se uchylují převážně jen na maloasijská pobřeží (Černé, Egejské a Středozemní moře).

4. st.př.n.l. Válečné tažení Alexandra Velikého, znamená konec perské nadvlády.

3. st.př.n.l. Vzniká Pergamská říše s hlavním městem Pergamon.

2. st. př.n.l. Na scénu přichází Římané, správa dobytého území pomocí zřízení provincií.

Z dobytých území putují do Říma sochy a další umělecká díla, dobytá území jsou zásobárnou pro Římské impérium.

1. st.př.n.l. Misionářské cesty sv. Pavla po Malé Asii, vznikají první biskupství, kostely, dochází k pronásledování křesťanů a úpadku víry ve staré bohy a zánik mnoha kultovních míst. Zničením křesťany, přirozeným zchátráním.

330 Císař Konstantin Veliký přenáší sídlo Římské říše do Byzantionu, po přestavbě

s názvem Konstantinopol.

391 Křesťanství se stává státním náboženstvím za císaře Theodosia I.

395 Rozpad Římské říše na Západní a Východní

532-537 Stavba chrámu Hagia Sofia v Konstantinopolu (dnešní Istanbul)

622 Mohamedův útěk do Mediny (Arabský poloostrov), od tohoto roku se datuje

vznik islámského kalendáře, počátek islámu.

636 Arabové útočí na byzantské državy v Sýrii a postupují dál, což znamená nové učení do Malé Asie.

730-787 Rozkol mezi západním a východní křesťanstvím.

1050 Východ dnešního Turecka podmaněn Seljuky (čti Seldžuk), vzniká 1.Seljucký stát

na území Byzantské říše, hlavním městem je Konya ( dnešní Alánye pak letním sídlem).

1081 Vznik sultanátu Rum (východní oblast).

1243 Vpád Mongolů do Seljucké říše až do jejich vypuzení Mameluky v 1277. Ti ale

vlastní říši nezaloží.

1300 Průnik osmanských Turků do východní části, porážka seljuckého sultanátu.

1326 Celá oblast Marmarského moře se dostává do správy Osmanů. Jejich nejvýznamnějším sultánem je Selim I., který dobyl Persii a podmanil si Egypt. Jako první se stal také kalifem, tj. Duchovním vůdcem všech vyznavačů islámu.

Do Istanbulu proudí všechny učebnice z Káhiry.

1520-1566 Sultán Sulejman II. Zvaný Nádherný obsadil Balkán, dobyl Bělehrad, zvítězil v bitvě u Moháče, kde v roce 1526 padl český a uherský král Ludvík Jagellonský.

Sultán se vydal i na Vídeň, ale zde jeho útok odražen, rozpínavé výboje ukončeny.

Za jeho vlády říše zažívá největší rozkvět.

1911 Balkánské války.

1918 I. světová válka ukončena a Turecko rozděleno na okupační zóny. Zánik sultanátu.

1923 Vznik Turecké republiky.

1926 Zrušen původní osmanský kalendář, je zaveden nově gregoriánský. Je zrušeno mnohoženství, zakázáno zahalování obličeje pro ženy, nošení pokrývky hlavy pro muže. Příkaz nosit evropské ošacení, islám už není státním náboženstvím, Turecko se stává sekulárním státem. Přijímá latinku jako úřední písmo, příkaz na vytvoření příjmení ke jménu.

1947 Orientace na USA, smlouva o spolupráci.

1952 Turecko se stává členem Severoatlantického obranného společenství.

1961 Vojenský převrat – generál Evren

1982 Nová ústava